VÝZNAM FYZIOTERAPIE V TRÉNINKOVÉM PROCESU FOTBALISTY
Fyzioterapie je oborem rehabilitace zabývajícím se nejen diagnostikou, prevencí a léčbou funkčních poruch pohybového systému, ale i léčbou pooperačních a poúrazových stavů a dalších souvisejících onemocnění. Obecným cílem fyzioterapie je obnova správných pohybových funkcí a zajištění bezbolestného pohybu.
V současné době u nás rostou počty lidí, kteří se věnují nepřebernému množství pohybových aktivit, ať se jedná o běh, kolo, kolektivní sporty nebo fitness centra apod. S tím stoupá i zájem o informace, jak nakládat s vlastním tělem tak, aby správně fungovalo a nedocházelo k bolestem z přetížení a zranění.
Úkolem fyzioterapie u sportovců je nejenom odstranění bolesti a zároveň umožnění návratu zraněného sportovce do tréninku, ale hlavě preventivní působení na celý pohybový aparát s cílem minimalizovat riziko přetížení a zranění.
“Fyzioterapie by měla být využívána nejen
při terapii přetížení a zranění, ale především
jako prevence proti těmto obtížím!”
Mezi nejčastější fotbalové problémy patří zranění vznikající nejenom během zápasů, ale i v průběhu tréninků. Setkáváme se s poraněními dolních končetin, jako např. bolesti Achilových šlach, zranění hlezna (výron) a kolene (vazy a menisky) a svalová zranění (hamstringy – svaly zadní strany stehna a bolesti v oblasti třísla). Neméně časté jsou bolesti zad, zejména v oblasti bederní páteře.
V soutěžním období se setkáváme nejčastěji se zraněními kloubů, ke kterým dochází zejména v průběhu zápasu při střetu s protihráčem a také se svalovými zraněními, hlavně v oblasti hamstringů. V přípravném období dochází spíše k bolestem z přetížení – bolesti zad, třísel, kolen a svalová poranění, kdy častou příčinou jsou jak svalové dysbalance, vysoká intenzita zatížení a s tím související nepřipravenost hráče zvládat náročnější trénink, tak i některé tréninkové nedostatky a postupný rozvoj únavy.
Fyzioterapeut dokáže analyzovat pohybové vzory hráče, a tím rozpoznat náchylnost ke zranění. Důležité je již v útlém věku zachytit potenciálně škodlivé pohybové stereotypy (např. běhu, kopu do míče apod.). V případě rozvoje patologických pohybových návyků dochází postupem času ke zvyšování rizika vzniku bolestí z přetížení a přímo vzniku zranění různých částí pohybového systému.
Negativní dopad mívá také příliš brzké jednostranné zatížení dítěte určitým specifickým druhem sportu – raná specializace, která se může zpětně projevit jak na výkonu, tak hlavně na stavu pohybového aparátu. Ideální model představuje rozvoj všestranných sportovních dovedností již od dětského věku. Tzn. umožnit dítěti poznat co nejvíce sportovních aktivit počínaje gymnastikou, přes atletiku až např. po ostatní kolektivní sporty. Na takové všestrannosti mj. participuje samotný stav pohybového aparátu sportovce jak svou odolností a připraveností vůči různým formám přetížení, předcházením zranění a tím i bolestí, tak i zvýšením sportovní výkonnosti.
“V RehaTherapy se snažíme problémy
s pohybovým aparátem nejenom řešit, ale
hlavně jim aktivně předcházet.”
U nás v RehaTherapy se snažíme jak v rámci individuální fyzioterapie, tak i ve formě skupinových cvičení, regeneračních a relaxačních služeb a dalších doplňkových metod, problémy s pohybovým aparátem nejenom řešit, ale hlavně jim aktivně předcházet.
RehaTherapy – fyzioterapeutické služby ve Znojmě pro pacienty po úrazech a operacích, při potížích s páteří a klouby a s ostatními problémy pohybového aparátu.
REHATHERAPY Znojmo – Mgr. Miloš Pojer
www.rehatherapy.cz
(Zdroje: RehaTherapy, trenink.com, slavia.cz)